Když Honza Lener navrhl schůzku, pochopitelně jsem si o něm nejprve zjistil více. Poměrně mladší chlapík měl za sebou pestrou minulost. Několik let se věnoval finančnímu poradenství. Posléze založil vlastní firmu a v oboru je znám jako člověk aktivně prosazující etické jednání poradců a zvyšování kvality poskytovaných služeb. Od začátku roku 2008 vstoupil do Broker Consultingu, který patří do pětky největších poradenských firem v ČR. Sedí také v mediální komisi v USF (jedna ze dvou asociací na finančně poradenském trhu).

Sešli jsme se spolu v jedné z ostravských restaurací. Nakonec jsme spolu seděli bezmála 3 hodiny. Honzu Lenera zajímalo, co mne vedlo k napsání článku. Nastínil jsem mu, jak mne po telefonu telefonista mylně informoval o zprostředkování dotací z Evropské unie. Shodli jsme se. Byla to chyba. Zprostředkování dotací z EU není službou, kterou by Broker Consulting poskytoval. „Šlo o zcela zbytečné individuální selhání. Služby, které poskytujeme, skutečně lidem přináší peníze navíc a rozhodně nemusí i nesmí být prezentovány klamavým způsobem a to ani při domlouvání schůzky. Škoda, že neznáme konkrétní jméno volajícího poradce. Záležitost by s ním byla řešena individuálně, pravděpodobně i na úrovni etické komise, ve které již brzy zasedne také někdo úřadu pro ochranu spotřebitele,“ vyjádřil se mi k tomu Honza Lener.

Sám jako spokojený klient služby finančního poradce využívám. Broker Consulting poskytuje plus mínus podobnou službu. Možná byl poradce trochu experimentátor. To by si ale firma měla ohlídat.
„Přesně tak. Naši lidé získávají ve vzdělávacím systému komplexní know-how, včetně toho, jak si mají domlouvat schůzky. Máme šest principů firemní kultury. Jedním z nich je Fair play. Princip Fair play obsahuje několik konkrétních pravidel. Mezi ně patří také pravidlo informovat klienty vždy pravdivě a srozumitelně. Dokonce máme za to, že důležitější je, jak klient informaci rozumí, než co bylo řečeno. Jinými slovy, profesionální poradce musí umět přizpůsobit jazyk svým partnerům v diskuzi. Ujišťuji vás, že o dotacích z EU nepadá na školeních ani slovo a princip Fair play spolu s ostatními visí minimálně jednou v každé kanceláři na plakátu a je připomínán manažery i v nástrojích interní komunikace (newsletter, časopis, porady atd…) Management kvality je v našem oboru mimořádně složitý a zároveň důležitý. Občas použijeme i mystery shopping, abychom odchytali chyby, které se při složitém procesu práce s klientem logicky mohou vyskytnout. K těmto chybám se ale vždy stavíme čelem. Proto jsem také navrhnul naší schůzku. Vidím, zde příležitost pro zlepšení,“ vysvětloval Honza Lener.

Novým zjištěním pro mne byla skutečnost, že v oboru finančního poradenství pracují konzultanti i manažeři na mandátní smlouvu a mají svůj živnostenský list. Nejedná se tedy o zaměstnance. „Konzultanti a manžeři získávají know-how, zázemí a všemožnou podporu (analytiky, marketing, produktové zázemí, aplikace)pro vedení svých poradenských praxí a firma je za jednání svých lidí odpovědná. Jednotlivé kanceláře či klientská centra se starají o své klienty a získávají klienty nové. Za rok jich celkově přibývá okolo 25 000. Při tomto počtu je velmi málo pravděpodobné, že by jednoho člověka v krátkém časovém sledu oslovilo více poradců tak, jako se to stalo vám. Ještě k tomu po uvedení v omyl. To nepatří k běžné praxi spolupráce s Broker Consulting. Na úrovni firmy skutečně nepoužíváme žádný automatizovaný systém CRM. Nepoužívá jej žádná finančně poradenská společnost v Čechách nebo o takové přinejmenším v tuto chvíli nevím. Máme ovšem vypracovaný systém a postupy na úrovni jednotlivých kanceláří, klientských center i poradců. Standardním způsobem rozšiřování klientely jsou doporučení, pilný konzultant zvládne spravovat 300 až 600 průměrně bonitních klientů. Trvá to několik let, než si klientelu vybuduje. Je to krásná práce, neboť se setkáváte s mnoha lidskými příběhy,“ nastínil Honza Lener svůj pohled na absenci CRM.

Bavili jsme se dál a dotkli jsme se také odlišnosti Broker Consulting od zbytku trhu. „Odlišností je zejména používání aplikace Finančního plánu, kterou jsme v upgradované verzi spustili v červenci. Finanční plán, který klienta vede až k finanční nezávislosti, pracuje velmi detailně s ekonomickou situací klientů a s jeho pomocí konzultant navrhne konkrétní řešení. Aplikace unifikuje poskytovanou službu napříč republikou a vlastně i všemi čtyřmi zeměmi, ve kterých působíme. To je přesně to, za čím jdeme, poskytovat službu, na kterou se lidé mohou spolehnout, všude, kde působíme. A to, co se stalo vám a vyústilo celkem pochopitelně v napsání kritického článku, k našemu standardu nepatří. Naopak mezi naše klienty se řadí top manažeři z největších společností, za firemní obchod můžeme jmenovat například T-Mobile. Snad jen na závěr bych dodal, že aktivity Brokeru nejsou jen obchodní. Výrazně podporujeme sdružení Dobrý skutek. Reportáž z jeho akce si můžete přečíst zde.“

Můj pohled na Broker Consulting se po schůzce s ředitelem komunikace Honzou Lenerem změnil. Ne, nestanu se jejich klientem, ale už je neodepisuji. Ostatně on se za ten rok významně změnil i Broker Consulting. Zejména v oblasti kontroly kvality. Konec konců několika denících jsem se nedávno dočetl, že firma hodlá vstoupit na burzu. V malém českém rybníčku mnoho firem kótovaných na burze není, tak nezbývá než držet palce. A co vy? Jak vidíte Broker? Nejlépe bude, když si o nich obrázek uděláte sami.

Třetí ročník Golfu pro Dobrý skutek se konal na Golf Resortu Karlštejn ve čtvrtek 30. července 2009. Počasí bylo jako z učebnice a atmosféra, která zde vznikla, byla neopakovatelná. Golf si přišlo zahrát zhruba 70 hráčů, mezi nimiž se objevily známé osobnosti jako například Ondřej Soukup, Lucia Šoralová, Felix Slováček nebo Mirjam Landa a samozřejmě i golfoví borci z Broker Consulting. Startovné ve výši 5 000 Kč bylo zároveň „darovným“, a na konto Dobrého skutku díky hojné účasti přibylo přes 200 000 Kč. Jak je v Dobrém skutku pravidlem, celá částka bude 100% využita pro pokrytí potřeb klientů občanského sdružení. Další peníze získalo sdružení z dražby předmětů (jako například zarámované fotografie Jaromíra Jágra s Robertem Langem s podpisy obou hokejistů), které věnovaly známé osobnosti. Celkem se podařilo vydražit 26 000 Kč a vítězní dražitelé si mohou vybrat, na který charitativní případ jejich peníze půjdou.

Kromě golfového turnaje byla k vidění také bravurní golfová exhibice, kterou předvedl Petr Trčka. Jeho odpaly jednou rukou, ve stoji na jedné noze, ze židle nebo s dvoumetrovou golfovou holí ohromily nejen znalce golfu.

Nádhernou tečkou golfového dne bylo předání nového automobilu Renault Kangoo malému Jakubovi Dostálovi, resp. jeho mamince Emmě. Jakub má kvadruspastickou obrnu a farmakoresistentní epilepsii. Na nový automobil speciálně upravený pro Jakuba přispělo 22 dárců. Prostřednictvím webových stránek www.dobryskutek.cz se podařilo nasbírat od konce března do května 79 000 Kč, které chyběly na jeho pořízení. Předání automobilu jeho nové majitelce bylo okamžikem, kdy se i v očích drsných mužů zaleskly slzy dojetí.

Atmosféru, kterou jsem zažila na přelomu prázdnin na Karlštejně, vstřebávám ještě nyní. Klienti Dobrého skutku odjížděli se spoustou zážitků, s úsměvy na tvářích, golfisté s vylepšeným handicapem a možná také se spoustou inspirace do jejich všedního života. Myslím, že jsem nebyla jediná, kdo si na Karlštejně uvědomil, jak relativní jsou pojmy „úspěch“ a „štěstí“, jak reálné jsou příběhy klientů Dobrého skutku a jak přínosné jsou dobré skutky, které konají všichni, kdo prostřednictvím tohoto občanského sdružení přispívají. Patří mezi ně i naše společnost Broker Consulting, která financuje provozní náklady Dobrého skutku, a také spousta našich spolupracovníků, kteří posílají finanční dary na konto Dobrého skutku.

Jedním z hráčů na Karlštejnském golfovém hřišti byl také regionální ředitel Broker Consulting Ondra Schejbal. Po vyhlášení výsledků (skončil na čtvrtém místě mezi muži) jsme mu položili pár otázek.

Ondro, jaký je Váš vztah ke golfu a jak se Vám dnes hrálo?
Golf hraji rád, ale nedaří se mi to tak často, jak bych chtěl. Snažím se dostat na hřiště alespoň jednou týdně. Dnes se mi hrálo dobře. Zlepšil jsem si handicap ze 40 na 37.

Jak se Vám líbí akce Golf pro Dobrý skutek?
Jsem tady už podruhé. Vloni to byl můj úplně první turnaj, kdy jsem měl čerstvě udělanou zelenou kartu. To jsem se tak schvátil, že jsem se musel měsíc léčit u fyzioterapeuta, protože jsem měl natažený sval. Moc nesportuji, ale letos jsem zapracoval na fyzičce, takže už to bylo lepší. Atmosféra se mi líbila už vloni, tak jsem vzal s sebou letos i své kamarády.

Jaký je Váš vztah k Dobrému skutku?
Zatím jsem posílal každý rok nepravidelně příspěvky spíše ke konci roku, ale nyní jsem se rozhodl, že začnu přispívat pravidelně.

Vážení spoluobčané,

Již se nemůžeme dívat na útoky a osočování ze strany vládních institucí, které zažívá chomutovský magistrát a jeho primátorka Ivana Řápková (ODS) pro jejich snahu vyřešit problém nepřizpůsobivých občanů. Chceme touto peticí vyzvat všechny občany v ČR, aby podpořili Chomutov v jeho úsilí. V boji proti nepřizpůsobivým, ale také jejich zastáncům z řad pseudohumanistů jako je zejména ministr Michael Kocáb nebo jeho předchůdkyně Džamila Stehlíková, či ombudsman. Považujeme jejich snahu o znemožnění exekucí za ubohý pokus o sebezviditelnění.

Proto:
My, níže podepsaní, podporujeme primátorku Chomutova Ivanu Řápkovou v jejím úsilí proti neplatičům a nepřizpůsobivým. Stojíme na straně zdravého rozumu a nebojíme se dluh nazývat dluhem, lumpárnu, lumpárnou. Vyzýváme také ostatní města, aby se k této iniciativě přidala a následovala příkladu Chomutova. Chceme uplatnit svoje právo na slušný život! Vyzýváme tímto také vládu, aby se postavila k tomuto problému čelem a neházela slušným lidem klacky pod nohy.

Petici můžete podepsat on-line zde podporujichomutov.cz

Minulý týden v pátek jsem oslovil Národní stranu s tím, že bych měl zájem do této organizace vstoupit. Podporovat takovou organizaci samozřejmě nechci, ale chtěl jsem zjistit, co je Národní strana zač, potažmo jak vážná je hrozba, že by se dostala do parlamentu.

Než jsem se rozhodl napsat na jediný e-mail Národní strany, zavítal jsem na jejich web (www.narodni-strana.cz).

Hned po otevření titulní stránky jsem byl šokován moderním vzhledem a silnou obsahovou náplní, která mě jako vážného zájemce zcela pohltila. Otevíral jsem odkaz za odkazem a nevěřícně jsem kroutil hlavou nad tím množstím informací, které mi Národní strana nabízí.

Během brouzdání jsem narazil i na jejich program, který bych vesměs hodnotil jako populistický, někdy až úsměvný, ale jiné strany na tom nejsou lépe.

Nakonec není úplně nezajímavý, ale jeho stručná verze mě příliš neuspokojila, tak jsem si napsal na e-mail Národní strany, kde jsem si vyžádal podrobnější variantu. Jako vážný zájemce jsem taky připojil několik dotazů například „Kolik má strana členů?“ či „Jak si stojí NS v mém rodném kraji?“ apod.

O pár dnů později mi dorazila odpověď. Národní strana si váží mého zájmu, ale platí pro ně interní pravidla komunikace, která neumožňují podávat jakékoli informace nečlenům, zvláště pak anonymům jako jsem já.

Program Národní strany najdu na webu v té a té sekci. Pokud bych měl dotaz mám dorazit na meeting nebo rovnou poslat přihlášku na tajný P.O.Box a vstoupit tak do jejich tajného fundamentalistického řádu. Pak mi podají cokoli. Možná i kůrku chleba.

Na konci e-mailu mi bylo prozrazeno, že Moravskoslezská organizace Národní strany je jednou z největších (to mě ani nepřekvapuje).

Podrobný program jsem v odpovědi nenašel, tudíž jsem to zkusil znovu, trochu ostřeji.
Tentokrát mi odpověď přišla tentýž den.

Děkujeme za Váš zájem, ale jsme přesvědčeni o
tom, že nedosahujeme kvalit, které hledáte. Váš
způsob komunikace neodpovídá našim možnostem.

Další komunikaci považujte za předmětnou.

Mgr. D…. ….
sekretariát předsedkyně NS

Tak jsem si nakonec oddychl. Málem jsem vstoupil do strany, která nedosahuje kvalit běžného občana, nezvládá běžnou formu komunikace a vlastní program je pro ni bezpředmětný. Ještě, že mi šlechetně zabránili ve vstupu a odmítli mi přístup k tajným informacím.

Běžný občan, který umí číst a psát se jim zrovna nehodí.

Národní strana má sice vzdělané vedení, které vymyslelo neprůstřelné stanovy a program, ale členové už tak moudří být nemusí. Stačí když je jich dost, nejsou anonymní a budou bránit národní zájmy.

Možná to bude potřeba, když vypoví služby NATO.

Z řádu nakonec vzejde elitní Národní garda, která bude chránit naše domovy před rozzlobenými nevlastenci, kterým se nedostalo dávek při jejich adresném vyplácení.

Pak nainstalují na každý roh kamery, aby mohli kontroloval a revidovat stav společnosti a kárat ty, jež se nechovají vlastenecky příkladně.

Takže vzhůru do parlamentu!

Vlasti zdar!

Váš Anonym.

P.S.: Pro čtenáře bez mozku doplňuji, že jsem se v emailu samozřejmě podepsal.

Tehdy jsem si udělal malý miniprůzkum mezi známými a skoro všichni do jednoho tvrdili, že si mám raději připlatit a jít do Dellu, především díky záruce a servisu (Next Business Day). Pro nedostatek financí jsem musel od Dellu ustoupit, tak jsem si pořidíl Asus, o kterém známí nemluvili zle (narozdíl od značky Acer).

Značky ponechme stranou. Shodneme se, že jedna značka může mít menší poruchovost než druhá, ale jednou za čas se pokazí cokoliv a komukoliv.

Pravděpodobnost si vybrala i mě a můj Asus ztratil schopnost vypalovat DVD. K tomu se pak přidal audio problém a nakonec se notebook začal silně přehřívat.

Jsem na notebooku závislý, tak jsem odkládal jeho odeslání do servisu na dobu neurčitou. Nakonec jsem podlehl hrozbě vypršení záruky a s velkou nelibostí jsem začal hledat informace, jak reklamovat, jak dlouho to bude trvat apod.

Na internetu jsem našel službu společnosti Asus – Pick Up & Return, vyplnil jsem formulář, zabalil notebook a čekal na přijezd DPD.

Po telefonické dohodě přijelo DPD přesně na čas. Jejich pracovník převzal balík se slovy: „Za chvíli Vám to přivezu zpátky. Ti hoši v tom SIL centru jsou šílenci.”

I přes toto ujištění jsem byl silně nesvůj a hned druhý den jsem musel do SIL Eastern Europe zatelefonovat. Operátorce jsem nahlásil RMA číslo a byl jsem ujištěn, že můj notebook byl v pořádku přijat a do konce týdne bude opraven.

Jak bylo slíbeno, tak se taky stalo. Před koncem týdne mi e-mailem přišlo oznámení o ukončení opravy. Na druhý den přijel ten samý chlapík od DPD s mým opraveným notebookem.

Servisáci SILu mi vyměnili snad vše, snad kromě šasi a harddisku (data mi zůstala).

Tak si představuji profesionální servis – rychlý, spolehlivý, příjemný.

V SIL Eastern Europe jsou prostě machři.

Na závěr, pro pořádek dodám, že za příplatek 1.699,- Kč si můžete nechat opravit notebook do 24 hodin (Notebook Express Repair).

Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdybych její „produkt“ neobjevil v reklamou přecpané schránce v neděli. Vytáhnul jsem cár průsvitného papíru, na kterém bylo ještě průsvitnějším pidi písmem napsáno cosi, z čeho jsem při velkém úsilí vyčetl, že jde o opakovanou výzvu k vyzvednutí čehosi ohromně důležitého.

Marně jsem pátral v paměti, zda jsem při minulém vyklízení kreativních letáčků nepřehlédl jiný poštovní papírek, ale usoudil jsem, vzhledem k nezvyklému času, že jej poštovní doručovatelka hodila kdesi do kanálu. Snad jej objeví za pár let náhodný kolemjdoucí bezdomovec.

Vyčistil jsem tedy schránku od letáčků a počkal jsem si na pondělí.

Vzhledem k tomu, že jsem tvrdě pracující člověk, koketoval jsem s myšlenkou, že bych si na poštu odskočil místo oběda, ale nakonec jsem návštěvu pošty odložil na pozdní odpoledne, kdy je méně pravděpodobné, že by některý z našich klientů toužil po mé přítomnosti.

Tak se i stalo. Vystoupil jsem ze svého auta a chvíli jsem se jen tak kochal milionovou rekonstrukcí hlavní pošty. Krása, jen pohledět!

Poté jsem vstoupil dovnitř a jal jsem se zkoumat nový milionový vyvolávací systém. Oblíbená to věc, která zamezuje českým specialistům na fronty předbíhat, ukecávat, uplácet a všemožně férově se dostat k okýnku dříve než jiný férový specialista.

Bohužel musím konstatovat, že vyvolávací systém je spíše určen pro pracovníky pošty než pro lidi, a dlouho jsem váhal, který z čudlíku na futuristickém stojanu zmáčknout. Nakonec mě k rychlému rozhodnutí donutila milá slečna držící v ruce asi dvacet dopisů. Stroj mi odpověděl lístkem s číslem.

Lístek jsem tedy měl, i když nevím na co, a čekal jsem na své číslo, které by mělo blikat na některé ze stopadesátiosmi cedulí. Co číslo to příjemný zvuk, a to jiná číselná řada. Čert, aby se v tom vyznal.

Obyvatel tam bylo málo, ale čekal jsem dlouho. Asi 20 minut, přičemž mám poznatek, že vzduch má i po milionové rekonstrukci stále stejnou teplotu s povážlivým obsahem kyslíku.

Než jsem došel na řadu, trošku se mi motala hlava a košile by snesla výměnu. Slečně za neprůstřelným sklem jsem podal neviditelný vzkaz o opakované výzvě společně s OP a čekal jsem promptní vyřízení.

Slečna vstala a zmizela kdesi v útrobách moderního komplexu a dlouho se nevracela. Když už jsem z vedra a vydýchaného vzduchu padal na hubu, vrátila se zpět a poprosila mě, zda bych nepřeskákal k jiné přepážce, protože tady mi to nevydají.

Mlčky jsem prozkoumal neprůstřelné sklo a poté jsem přehopsal na druhou stranu budovy, k jiné přepážce. Našel jsem ji snadno, díky blikajícímu číslu. Jen jsem postřehl, že na mě někdo škaredě civí. Asi další čekající.

Tady mě pro změnu uvítala starší paní a zase zmizela s lístkem v labyrintu. Slyšel jsem za sebou cosi jako – „kde zase jde vole?”, ale měl jsem co dělat sám se sebou, než abych zjišťoval, kdo a kam jde.

Paní mi něco přinesla. Byla to obálka od České Pojišťovny, taky milionová. Podepsal jsem nějaké převezmiavypadni lejstro a mazal jsem pryč.

Obálka obsahovala strategické a přísně tajné informace o novém produktu ČP a musel jsem uznat, že to stálo za tu cestu, čekání, škaredý pohled, hezkou slečnu a v neposlední řadě i inhalaci CO2 v překrásném skleníku.

Nezbýva než pochválit Českou poštu za vzorné služby. Kde bychom bez ni byli. V době internetu, mobilních telefonů, moderních aut, vlaků, letadel…

Včera jsem se ovšem díval. O něco šlo, a jako správný Čech jsem se tedy usadil k televizi a ještě před zápasem jsem přemítal, zda to vyhrajeme nebo prohrajeme. Turci prý měli před zápasem silné řeči, tak jsem se přikláněl spíše k té výhře. Už jen proto, aby z toho byly řeči plané.

První půle fotbalového matche byla silně v naši režii. Skoro jsem nabyl dojmu, že se islámští fundamentalisté vzdali a výsledek zápasu je pošle do pekel, to jest tam kam patří.

Jako každý nachvílifanda, jsem radostí nadskakoval a Brücknera chválil do nebes.

Ovšem zápas má dvě poloviny a v té druhé jsem nevěřil svým očím. Naši hráli jakoby jim svázali nohy a vyhrožovali, že vyhodí stadion do vzduchu nebo znásilní a zavraždí jejich manželky.

K tomu pršelo a tak si říkám, zda to Turci nevzali jako znamení od Alláha. Déšť byl pro ně jako živá voda, vlil jim do těl sílu a odhodlání. K tomu všemu jim kouč v kabinách patřičně vyčinil a beztak jim hrozil trestem po islámsku.

Tak i tak, Turci začali hrát jako boží bojovnící. Za Alláha!

Islámští fundamentalisté tedy vyhráli. Možná nejen ve fotbale, ale taky v přesvědčení, že jejich víra je silnější než ta naše.

Možná nemám pravdu a je to jenom sport, nicméně tak rozporuplný zápas, jako byl tento, nepamatuji.

Jaké byly Vaše dojmy? Napište je do diskuze.

Renáta Vesecká je známá svou účastí v kauze Čunek a mluvilo se o ní i ve spojení s tzv. justiční mafií. Rovněž vystupovala v případu rasově motivované vraždy svitavského roma Oty Absolona a sériových vrahů manželů Stodolových.

Renáta Vesecká je svobodná, bezdětná a bez partnera. Může se tedy ukazovat nahá, kde se ji zlíbí. Její nahota na stránkách Playboye jistě vzbudí nebývalou pozornost a Renáta Vesecká nebude mít o nápadníky nouzi.

Možná si dokonce bude moci odpočinout a nebude muset tolik pracovat.

Pokud jste dočetli až zde, tak to musím uvést na pravou míru.

Je to kachna! Vše je vymyšleno. Článek je marketingovým pokusem a není jeho cílem jakkoli poškodit paní Veseckou.

Nahá Renáta Vesecká je možná snem obyčejných mužů, možná i žen a možná taky politiků (pan Čunek z KDU-ČSL to ale asi nebude). I přesto, že je jistě pohlednou ženou, snem to taky zůstane.

A tak je to asi dobře. Na nejvyšších místech mají být slušní a počestní lidé, mezi něž Renáta Vesecká jistě patří.

Společnost Broker Consulting totiž periodicky obtěžuje obyvatele ČR svými trapnými a neprofesionálními telefonáty a snaží se tak získat další ovce do své ohrádky.

Pravidelně obtěžují i mně.

Nebylo by na tom nic neobvyklého. Každý z nás zažije jednou za čas telefonát, kdy se mu představí milá dáma ze společnosti XYZ, sdělí co chce a požádá nás o chvilku času.

Někdy nechám otravy domluvit a pak je s díky pošlu k šípku s přáním, aby to už neopakovali a moje číslo si rovnou vyřadili z evidence. Jen tak na okraj. Jednou jsem se zeptal, kde to číslo vzali a nezkušená slečna na druhém konci drátu mi sdělila, že čísla někde koupili! Tehdy jsem končil hovor s otevřenou pusou.

Broker Consulting ovšem používá tvrdší metody. Jejich pracovnící sprostě lžou! Nalhávají potenciálním ověčkám, že mohou získat jakési granty a dotace a že oni jsou ti vyvolení, kteří jim v tom pomohou. Na základě této lži si s Vámi domluví schůzku, na které vše dementují a hrdě prohlásí, že jste se přeslechli nebo správně neporozuměli. Pak začíná herecký koncert, kdy se Vám obchodník-aktivista (mám podezření, že i telefonista) nabízí stupidní finanční plánování, které Vám nabídne každá banka.

Pokud Broker Consulting odmítnete již v telefonu a požádáte je, ať vás už neotravují, přislíbí, že už se to nebude opakovat. Stejně zavolají znova!

Myslím si, že akciová společnost jako je Broker Consulting, určitě používá CRM systém a zřejmě ne za malé peníze. Například v CRM systému mladé a dynamické společnosti Raynet máte data bezpečně a spolehlivě uložena a okamžite najdete cokoli a odkudkoli. Pokud tedy Broker Consulting používá podobný systém, to jest spolehlivý, rychlý a bezpečný, musí vědět, že NECHCI, aby mě už otravovali.

Proč mi teda volají? Mám jen jedno vysvětlení. Jejich firemní strategií je úmyslně šikanovat svými ulhanými a neprofesionálními telefonáty všechny ve své databázi (možná to je MS Excel), nebo jsou to aktivity jejich obchodníků, kteří se šplhají za vidinou zisku i těmito nefér metodami.

Odpověd nechám na laskavém čtenáři.

Na závěr bych dodal, že podobný problém má i společnost CityBank, která lže pro změnu o poplatcích za své kreditky (viz nedávna aféra v TV Nova) a obtěžuje stejně pravidelně. Invalidní CRM systém má taktéž společnost UPC, která mě přivádí k šílenství svým ignoranstvím, tupostí a laxním přístupem ke svým klientům. Opět ignorovali mou žádost o doručování písemností na jistou adresu (psal jsem zde).

Pokud máte s Broker Consulting, či jinou společností, podobný zážitek, napište to v diskuzi.

Aktualizace: Broker Consulting se k problému postavila čelem. Více v článku Broker Consulting hraje Fair Play.

Kniha Turnerovy deníky (ke stažení zde) je psána, jak už název napovídá, formou deníku a pojednává o 35letém elektrotechnikovi Earlu Turnerovi, jenž se stane významnou osobou revolučního hnutí, které svrhne americkou vládu a nastolí nový režim.

Turnerovy deníky jsou fikcí, která je prošpikovaná násilím, rasismem, antisemitismem a podivnou ideologií. Děj se odehrává v budoucnosti v roce 1991-1993.

Autor tuto fikci postavil především na zákoně proti držení zbraní (Cohenův zákon), který vyvolal perzekuci a spustil revoluční hnutí. I přesto, že tento zákon nastartoval podzemní hnutí, Earl Turner jej několikrát vyzdvihuje do nebes, protože díky němu se jim řadový občan nemůže postavit do cesty – prostě proto, že nemá zbraň.

Již tento základní stavební kámen knihy dělá fikci logicky slabou, protože od roku 1903 funguje v USA Národní garda, což je v podstatě ozbrojená rezerva Armády Spojených států v civilu. To znamená, že každý její člen sedí doma na zadku s uniformou ve skříni a pistolí v šuplíku. Když přijde rozkaz, navlékne mundur a hurá do boje. Nemyslím si, že by kdokoli vydal zákon, který by tyto velice šikovné a mnohokrát potřebné složky oslabil tím, že by je zbavil zbraní.

Taky si nejsem zcela jist, že by Spojené státy v roce 1978, tedy v období studené války, kdy byly tajné služby v ostražitosti, nerozkryly tak amatérskou skupinku, jakou nám autor předkládá.

Porazit USA, zemi s nejvyspělejšími informačními technologiemi a nejsilnější armádou světa, s několika buňkami s amatérským vybavením je opravdu sci-fi, které má spíše sloužit k povzbuzení mladičkých neonacistů s výrazným deficitem inteligence.

Tvrdá rána proti logice byla autorem zasazena vícekrát. Například, boje zůstanou skoro až do konce bez povšimnutí celého světa, kdy vznikne jakýsi slabý odvar jaderné války, kterou teroristé přežijí a Earl Turner dokonce hrdinsky zautočí pidi letadýlkem (česky Čmelák) s jadernou náloží na Pentagon. To už snad není ani fikce, ani sci-fi, ale utopie. Ubohý výplod choré mysli. Velice špatně napsaný text, jenž pošlapává lidskou důstojnost a rasu. Obětuje tisíce lidí pro slepé ideály. Ti co by měli přinést lepší zítřek kradou, padělají, vraždí a masakrují mnoho nevinných obětí.

Píši zde o teroristech. Ano, mluví se tam o revoluci, ale z mého pohledu je to čistý a prostý terorismus ve své nejzvrácenější podobě.

Autor evidentně vyšel z nacistických praktik a ideologií, přičemž velice dobře umí popsat (čti zkopírovat) boj, co do popisu taktiky, ale vůbec nedokáže popsat idelogickou linku. Velice barvitě popisuje průběh revolučních bojů, kdy teroristé vždy lehce a snadno ospravedlní násilí a spousty mrtvých jakýmsi lepším zítřkem, přičemž nikde není vysvětleno, co by měl ten lepší zítřek být.

Turnerovy deníky taky mluví o manipulaci, korupci a morálním úpadku společnosti. Viní z toho židy a barevné. Přitom samotná organizace spolupracuje s kolaboranty, jenž nazývá „legály“. Kolaborují dokonce i velitelé armády. Kolaborant je jednou zrádce a zrádcem zůstane. Nemyslím si, že by se dal lepší zítřek vystavět na zrádcích. Autor je zřejmě jiného názoru. Ovšem nakonec se dělají čistky ve vlastních řadách a organizace utváří elitářskou skupinu. To mají být patrně ti moudří a morálně silní jedinci (z jejich úhlu pohledu ti, co umí zabít, krást, loupit či vyhodit do vzduchu budovu FBI), kteří by v budoucnosti měli vést národ podobně postižených.

Autor Turnerových deníků se rovněž inspiroval německým paděláním peněz, které mělo jednak financovat samotnou organizaci, tak podkopat americkou ekonomiku. Němcům trvalo padělání několik let, ale pašáci v knize to zvládli za pár měsíců. Celkově je otázka financování organizace v souladu s morálním a etickým kodexem. Členové organizace, jakožto nepracující asociálové, získávají peníze loupežnými přepadeními nebo paděláním.
Rovněž nikde není popsáno, což osobně považuji za nejtěžší chybu textu, jaké politické zřízení má po revolucí vzniknout. Jak to vlastně budou vést a proč by to mělo být lepší než dnes.

Ke konci knihy zjišťujeme, že sami „osvobození“ nemají ani páru o tom, co se děje. V ohniscích bitev se spíše ze strachu přiklonili k teroristům. Dokonce se práskají mezi sebou, přičemž udaný ihned visel. Práskání je, tak jako vraždění a loupení, samozřejmě další „pozitivní“ morální vlastnost, kterou členové organizace disponují.
Přiznám se, že mi to silně připomíná terorismus po islámsku s nacismem dohromady. Představa, že bych měl žít v jejich zemi, mi nahání husí kůži.

Dodnes je kniha považována za bibli neonacistů a je zakázána na celém světě kromě USA a ČR. Podle mého skromného mínění je zákaz takového braku přehnaným krokem. Rasistická a antisemitistická kniha bezpochyby je, nicméně je to slabá fikce s logickými nedostatky a nevalnou uměleckou úrovní.

Myslím si, že inteligentní čtenář se nad touto utopíí pouze hořce zasměje a odloží ji do své knihovny na nějaké tmavé písmo, kde zajde prachem.

Možná bude zajímavá pro dnešní neonacisty, kterým když se podíváme do hlavy, zjistíme že každý z nich prahne po změně systému. Překvapivě se jejich představy od sebe moc neliší a obvykle se vidí ve vedoucích funkcích nějakého diktátorského či rovnou totalitního systému. V tom případě chápu, že touží po změně. Být nahoře u korýtka a rozkazovat je jistě fajn. Všichni víme jak taková totalita vypadá. Skvělý lepší zítřek. Za ten stojí bojovat, dokonce i terorismem.

Většina z nich jsou jen ovce v rukách ideologů. Ovce, jež samy nic nedokázaly, a tak hledají útěchu v pseudoelitářských spolcích, kde je vrcholem všeho hulákání u piva, ničení majetku a napadání nevinných lidí.

Koncerty, knihy jako je tato, e-ziny/ziny, trička, nášivky ap. jsou jen zástěrkou těm, kteří na svých ovečkách vydělávají, přičemž se u nich paradoxně projevují vlastnosti, které sami přisuzují jiným.

Nebezpečnost tupého stáda tkví v pastýři, jenž je dokáže pomocí psů rozhýbat požadovaným směrem. Takové stádo zastaví jen ohrada, skála nebo prudký sráz. Rozdělit je pak dokáží sami psi nebo silný jezdec na koni.

Jezdci jsem my. Psi jsou pak oni sami. A sami se porazí.

Na závěr si dovolím aforizmus Jerzyho Lece, který se tak trochu hodí do krámu:
„Nezlobte se na trpaslíky, že vám okopávají kotníky – oni výš nedosáhnou.“

Turnerovy deníky si můžete stáhnout zde.